Kulajda

Tato klasika se mi dlouhá léta vyhýbala. Věřili byste, že poprvé jsem ji ochutnala asi před třemi lety v rámci nějakého hospodského menýčka, na které jsme se s manželem na cestě kdovíkam zastavili. A to i přes to, že jsem se prakticky od dětství stravovala víceméně v jídelnách - napřed to byla školní a potom závodní. Kulajdu ve svém polévkovém repertoáru žádná z nich neměla. Teprve když jsem vloni nastoupila do svého současného zaměstnání, začala jsem se s ní setkávat častěji.

Není se tedy čemu divit, že jsem zatoužila ji uvařit i doma, zvlášť když jsem viděla tu bohatou úrodu kopru v zahradě. Popadla jsem oblíbenou kuchařku a ejhle! Kulajda nikde. Nu což, je to přece jen starší pokrm, zkusím Rettigovou - blbě se v ní sice hledá, ale kulajda by tam být mohla. No, pokud tam je, tak má asi jiný název, já ji totiž nenašla a to jsem ten rejstřík prohlížela třikrát a nejen polévky!  Listuju v dalších kuchařkách a ani tam kulajda nebyla, teprve v malé knížečce - spíš tlustším sešitě jsem ji našla - naštěstí! Nerada hledám recepty na internetu, každý kuchař si do nich přidává své know-how (ostatně já taky, že?). Když mám k dispozici jen jeden recept, je to snažší. Naštěstí všechny potřebné suroviny jsou doma, můžu se pustit do vaření!

 
Surovniny:
2 lžíce sádla
3 lžíce hladké mouky
1,5 l vepřového vývaru
sůl, kmín
300 g syrových brambor
125 ml smetany
kopr
(ocet)

Postup
Ze sádla a mouky připravíme jíšku, zalijeme vývarem, rozšleháme a uvedeme do varu. Přidáme kmín, osolíme, nakrájíme brambory na kostečky a přidáme do vývaru. Když jsou brambory měkké, přidáme smetanu a jemě nasekaný kopr a společně ještě krátce povaříme. Dochutíme octem a solí.
Jako vložka jsou ideální ztracená vejce.

Podle jiných zdrojů do kulajdy patří také houby. Ale v mé kuchařce byl recept bez hub, tak jsem se ho držela. Krom toho jsem ochutnala obě varianty (s houbami i bez) a ta bez mi přišla lepší. Obojí, kopr i houby, jsou poměrně aromatické a zřejmě se v polévce navzájem tlučou.