čtvrtek 27. listopadu 2014

Kokosový plech

Tento recept mám už dlouho. Na internetu jsem ho viděla s několika obměnami a hlavně s různými názvy. Je to poměrně jednoduchá buchta, která díky smetaně na povrchu působí svátečnějším dojmem.

V receptu, který mám, se doporučuje povrch posypat nastrouhanou Margotkou. Ale co si budeme povídat, dnešní Margotka je dávno jinačí než bývala před lety a hlavně vedle kokosu snad ani neležela, natož aby nějaký obsahovala. Já bych dnes doporučila ji sypat směsí strouhaného kokosu a strouhané čokolády. Asi vám teď vrtá hlavou, proč jsem to neudělala také. No, u nás je to složitější: Manžel mi trpí utkvělou představou, že má alergii na ořechy všeho druhu, tedy vč. kokosu a odmítá je jíst, protože se prý po nich dusí. Zajímavé je, že po ořechovém a kokosovém vánočním cukroví se nedusí a pořádá ho ve velkém množství - jenže to neví, že jsou v něm ořechy.

Suroviny:

3/4 l mléka
2 čokoládové pudinky
cukr dle návodu na sáčku

200 g polohrubé mouky
200 g cukru krupice
1 vanilkový cukr
1 prášek do pečiva
100 ml oleje
100 ml vody
4 vejce 

2 kelímky zakysané smetany
2 margot tyčinky

Postup:

Nejprve si uvaříme hustší pudink ze 3/4 l mléka a 2 pudinkových prášků. Po uvaření necháme vychladnout za občasného promíchání, aby nám příliš nezhoustl.

Když už nám pudink chládne, vrhneme se na připravu těsta. Žloutky s cukrem utřeme, vmícháme olej a vodu, zahustíme moukou s práškem do pečiva a nakonec lehce vmícháme sníh. Nalejeme na vymazaný a moukou vysypaný plech (můžeme nahradit pečícím papírem). Povrch opatrně lžící polijeme vychladlým pudinkem. Snažíme se co nejrovnoměrněji, aby těsto nikde nevykukovalo. Potom upečeme ve středně vyhřáté troubě. Nelekejte se, při pečení těsto na několika místech "vyběhne" zpod pudinku - má to tak být.
Na vychladlou buchtu rozetřeme 2 kelímky zakysané smetany a  povrch hustě posypeme nastrouhanou margotkou (můžeme nahradit kokosem a čokoládou).

čtvrtek 20. listopadu 2014

Vejmrda aneb jablečný křen

Křen je nejštiplavějším kořením ze všech štiplavých. Ne, to jsem si nevymyslela, to říká "tetičkaWiky". Je bohatým zdrojem vitamínu C, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a dalších tělu prospěšných látek. Už proto by se měl čas od času zařadit do jídelníčku, zvláště v nadcházejícím období. Je totiž snad nejlepší prevencí proti chřipce a nachlazení.

Již staří Římané... Ale co je nám vlastně do Římanů. U nás na Moravě se bez něj neobejde žádná zabijačka. K ovaru prostě patří křen. Také k uzeninám je mnohem lepší než průmyslově vyráběná chemická směs nazývaná hořčice.


JABLEČNÝ KŘEN
  • 2 kg jablek
  • čerstvý křen dle chuti 
  • 1 dl octa (jablečný je ideální)
  • 400 g cukru krupice
  • šťáva z jednoho citrónu
Jablka zbavená jadřinců a křen oloupáme a na jemném struhadle nastrouháme. Vzhledem k množství nám robot usnadní práci i mnoho slziček. Hned zakápneme citronovou šťávou, aby nezhnědla. Připravíme si zálivku:V malém kastrůlku necháme převřít ocet a v druhém svaříme cukr s vodou "na nitku". Potom obojí vlijeme do jablek s křenem a pořádně promícháme. Těď je ta správná chvíle ochutnat, jaký má říz a případně ještě přistrouhat. trochu křenu. Naplníme do uzavíratelných skleniček a uskladníme v lednici, kde může vydržet i několik týdnů. No, u nás rozhodně ne, sníme ho zhrhuba do dvou týdnů (alespoň tu první dávku).

V žádném případě nesterilujeme, protože křen tak ztratí většinu léčivých účinků. Krom toho, fytoncidní látky obsažené v křenu zabraňují vzniku plísní. Proto už naše babičky přidávaly kolečko křenu do okurek!

Škoda jen, že se mi nedaří vypátrat něco o původu toho jadrného názvu. Co je to vejmrda už teď víme. Ale kde se to slovo vzalo? Internetové slovníky to neznají a nenašla jsem to ani v etymologickém slovníku. Když to zadáme do googlu, vypadne na  nás spousta receptů, více či méně podobných tomu výše uvedenému. Občas se autor také zmíní, že je to staročeský nebo krajový název. Když jsem tak procházela jednotlivé výsledky hledání, došla jsem k názoru, že příznivci staročeštiny budou asi blíž pravdě. Vejmrda se totiž objevuje i na oficiálních jídelních lístcích nejrůznějších restaurací a to doslova napříč republikou.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Králík na česneku a cibuli

Tentokrát recept vybíral můj manžel. Našel video a protože už víme, že králík je nejlepší v kombinaci s něčím chuťově výraznějším, tak bylo rozhodnuto, že to vyzkoušíme. Video však posloužilo spíš jako inspirace. Mám své osvědčené postupy, kterých jsem se ani v tomto případě nechtěla vzdát. Šlo hlavně o to, že já vždycky napřed opeču maso a teprve do výpeku dávám osmahnout cibulku a dělám tzv. základ. Obráceně totiž nejde s cibulí míchat a tak se ráda připaluje. A kuchař(ka) ve snaze zabránit spálení cibulky maso zase dostatečně neopeče. Takže: Napřed maso a teprve pak cibulku!

Další změna, i když možná nepodstatná - vynechala jsem sojovku. Já ji přidávám pouze do jídel asijského typu, což tohle rozhodně není. A nevěřím, že to v malém množství nepoznáte! Já ji v jídle poznám i kdyby bylo jen pár kapek v celém hrnci. Pokud bych tuto omáčku chtěla nějak dobarvovat, asi bych sáhla po něčem tradičnějším, třebas sušené švestky nebo povidla - myslím, že švestky by celý pokrm mohly ozvláštnit a posunout někam jinam. Když o tom tak uvažuju, asi to příště vyzkouším.

A teď už pojďme na to!


Suroviny:

4 porce králíka (já zvolila přední nožky)
1 celá palička česneku
2 lžičky soli
4 středně velké cibule
150 g anglické slaniny
tuk na smažení

Postup:
Česnek prolisujeme a smícháme se solí. Touto kašičkou potřeme porce králíka a necháme do druhého dne odležet v lednici. Já to balím do mikrotenového sáčku, který umožňuje celkem snadno maso během dne obracet, aby se proleželo rovnoměrněji. Druhý den si na hlubší pánev dáme potřebné množství tuku a porce králíka z obou stran zprudka opečeme. Vyjmeme na talířek, do výpeku vložíme na kostičky nakrájenou slaninu a cibuli a osmahneme. Vrátíme maso, podlijeme vodou a dusíme do měkka. Když je maso měkké, opět je vyjmeme na talířek, pokud je potřeba omáčku zredukujeme (odpaříme přebytečnou vodu) a potom rozmixujeme. Já už ani nezahušťovala, bylo to husté dost a množství bohatě stačilo.

Jako přílohu jsem zvolila rýži. Výsledek stál za to, takže mohu všem doporučit.

čtvrtek 6. listopadu 2014

Holandský řízek

Holandský řízek má s Holandskem málo společného. Holanďané by se asi divili. Možná za jeho názvem může sýr pocházející z Holandska, který se přidává k mletému masu. Mnoho lidí se domnívá, že by to měla být gouda, ale i eidam, který je při přípravě běžnější, pochází z Holandska. Zkoušela jsem si najít více informací na netu, ale bohužel... Osobně bych si tipovala, že holandský řízek vznikl jako levnější varianta normálního řízku - přecejen bůček nestával snad nikdy tolik jako kýta a eidam býval v předlistopadových dobách podstatně levnější než jakékoliv maso (dnes je jeho cena s masem srovnatelná, občas i vyšší).

Doma ho dělávám poměrně často a nikdy by mě nenapadlo, že se najdou lidé, kteří nevědí, jak ho připravit. Ale setkala jsem se s takovými. Vaření je dost častým tématem našich hovorů v práci a pokaždé, když jsem zmínila holandský řízek, našel se někdo, kdo se zeptal, jak ho dělávám. A to tam máme celkem zkušené kuchařky (byť amatérky). Díky nim jsem dospěla k závěru, že se tato klasika všech hospod a školních či závodních jídelen na blog docela hodí.

Prohlédla jsem si pár receptů na internetu a zjistila, že ten můj se od všech ostatních liší. Já totiž nepoužívám žádné mléko (ani ho nenahrazuju vodou, jak jsem se někde mohla dočíst). Podle mě je mléko úplně zbytečné, pak se musí masová směs víc zahušťovat strouhankou. 


Suroviny:
500 g libovějšího bůčku (nebo 2/3 plecka a 1/3 tučného bůčku)
150 g tvrdého sýra (v případě eidamu pozor na kvalitu!)
1 vejce
strouhanka (přiměřeně)
sůl, pepř
hladká mouka, vejce a strouhanka na obalení
tuk na smažení (olej je prý zdravější, ale sádlo je sádlo!)

Postup:

Maso umeleme, přidáme vajíčko, osolíme, opepříme a dobře promícháme. Vmícháme nahrubo nastrouhaný sýr a nakonec zahustíme strouhankou tak, aby hmota byla tvárná. Teď by to mělo přijít na chvíli do lednice, ale já nesnáším studený na ruce, takže nechávám odležet pod utěrkou při pokojové teplotě (v létě v předsíni, kde je chladněji). Namočenýma rukama tvarujeme kuličky a z nich potom silnější placičky - lepší jsou menší, lépe se s nimi manipuluje. Obalujeme jako normální řízek v trojobalu (nejprve v hladké mouce, pak ve vajíčku a nakonec ve strouhance) a smažíme na dost vysoké vrstvě tuku z obou stran dozlatova.
Ideální přílohou je bramborová kaše a okurek nebo nějaký salát.